Komentáře: Jen je nechte, ať se bojí …?

Od: Honza

Honza — Thu, 11 Dec 2008 03:29:41 +0000

Základem školství není učit..
alespon tedy podle me. Vždyt škola by měla rozvíjet myšlení a to zvláště ze začátku. Přijde mi hloupé ocenovat někoho ještě k tomu pozitivně, když dokáže leda tak zopakovat celý obsah sešitu a však na otázku, která donutí se nad věcí zamyslet, ze sebe dostane jenom hmmm, tedy podle toho hloupeho hodnocení 1-5. Co takhle spíše vyvolat pocit zodpovědnosti, ztotožnění se s odvedeným výsledkem, jsou věci, které prostě nejdou, ale když sám vím, že jsem udělat více nemohl, tak proč mám být škatulkován, ponižován a ještě nejlépe všem být předhazován jako ten co ma za 5 a jde z kola ven, když důvodem je neznalost konkretnich názvů, ne však podstata a funkce věci, tu zase neumí(řekl bych, že většina) první(žebříčkově podle 1-5), ale vysvětlení nikdo nechce, protoze není čas na rozepisování, zamýšlení se nad věcí. Bud si pamatuješ nebo ne! Celé mi to prijde s nadsázkou jako domestikace, schopni to vzdávají a stávají se průměrnými, průměrní si hrají na elitu, ale kde je člověk nikoho nezajímá:(

Od: autor

autor — Sat, 17 Nov 2007 00:32:11 +0000

pro Ivo Kaipr
Ve Vašem příspěvku mě (kromě jiného …) zaujala poznámka: „… pokud je nějaká naděje to změnit, bude to až za hodně dlouho let, až se vymění generace.“
Živě si vybavuji rozhovor s jedním „velice nekompromisním“ kolegou, který se odehrál někdo okolo roku 1997. Tvrdil mi tehdy, že připravujeme do života generaci, která „je na odpis“ (byla to ta doba, ve které většina Čechů rozkradla „co nebylo přibité“). A že po ní již budou následovat generace dětí „nezatížených“ historií předchůdců. Končí rok 2007 a nějaké změny v přístupu k tolerantnímu způsobu vzdělávání jsou v nedohlednu …
Vřele souhlasím s Vaším názorem, že „ryba smrdí od hlavy“. Jsou okamžiky, kdy si myslím, že systémová změna je nemožná – to když vidím pobíhat kolegy po odpoledních a večerech u nejrůznější zájmové činnosti, přípravě výuky, akcí, projektů, výletů, exkurzí apod., a jediný výsledek je, že „shůry“ přijde série nařízení a předpisů, „jak to má všechno fungovat“. Tehdy se ve mně probouzí anarchista …

Od: jiří

jiří — Wed, 14 Nov 2007 00:20:51 +0000

souhlas s Pavlem S.
Milá Kateřino, opravdu jste zvyklá na nesouhlasné otázky reagovat arogantně a vzbudzovat ve čtenářích dojem, že z Vás tazatel „dělá debila“? Nebo je to jen ublížená reakce na „Pána tvorstva“?? Mimochodem- s obdobným způsobem tázání se setkávám u stále většího počtu žen…

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Mon, 05 Nov 2007 03:09:26 +0000

pokračování
netrpělo „za ně“. Rodiče si pamatují svoje učitele a ví, jak jednoduše si lze na někoho „zasednout“. Mezi učiteli je totiž spousta lidí, kteří by tuhle práci vůbec neměli dělat – je to výsledek zpětných vazeb, dobří učitelé totiž na špatných školách vydrží jen tehdy, nemají-li kam utéci, tj. pod špatným ředitelem vydrží většinou jen špatní učitelé.

Motivace k učení, která eliminuje strach, je to pravé. Ale je to především TĚŽKÉ. Nenajdete žádné pomůcky. Nejlíp to jde na začátku, když hned od první třídy si děti zvyknou na takový způsob výuky – to je styl jako waldorf, montessori. Ale když si děti navyknou na známky a strach, už je to jen těžko odnaučíte. Pak už vám zbyde jen těch pár, kteří to díky intelektu přežijí – a těm pak můžete beze strachu vysvětlovat diferenciální rovnice.

Většina populace je ale v dnešním školství ztracená. Vždyť máme nejnižší mobilitu: děti málo vzdělaných rodičů se skoro nikdy nedostanou dál, jen mizivé % nejnadanějších. To je výsledek školství.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Mon, 05 Nov 2007 02:58:20 +0000

Souhlas, přečetl jsem si i toho Podešvu: není sám
Máte s tím strachem pravdu. A ten zmiňovaný případ ředitele hornopočernického gymnázia Podešvy je symptomatický. Bohužel si myslím, že pokud je nějaká naděje to změnit, bude to až za hodně dlouho let, až se vymění generace.

Protože ve školství bohužel velmi často neodpovídají schopnosti lidí pozicím. Ředitelé často nejsou lidé na svém místě (ostatně tak jako všichni nad nimi). Neumějí řídit: tj. 1)nejsou schopni propustit učitele, který nemá rád žáky a/nebo neumí učit, 2)nejsou schopni najít nové, kteří učit chtějí a umějí, 3)nejsou schopni ocenit ty učitele, kteří mají děti rádi a opravdu učí, ne jen „plní naplánovaný program“ 4)vyžívají se na věcech nepodstatných, dost často z toho lze usoudit, že jde o psychopatické osobnosti škodící jak žákům, tak pedagogům.
Bohužel je to jako s politiky: nikdo opravdu vhodný to nechce dělat, nechce s vlky výti. Viz konkurzy. A tak jsou trpěny excesy a čeká se, „až se něco stane“.
Že rodiče jsou apatičtí… Taky se ale bojí, aby to dítě…

Od: JB

JB — Sat, 03 Nov 2007 20:38:50 +0000

Jo jo
Tyhle holky, které jsme pro třídní krásku neviděli, byly nakonec nejlepší kámošky.

Od: Kateřina

Kateřina — Sat, 03 Nov 2007 19:32:27 +0000

to JB
Ten náš češtinář u nás jednou suploval tělocvik. Hod do dálky. Vzal granát, postavil se na čáru, rozhlídnul se po nás a povídá „A teď, dívenky, sledujte, jak hází pán tvorstva.“ Hodil dalekio, Nicméně jsme měli ve třídě takovou trochu mužatku a ta hodila dál. My ji za to milovaly.

Od: JB

JB — Sat, 03 Nov 2007 17:48:25 +0000

Kateřino…
…já zažil úžasného profáka na střední knihkupecké. Měl dost „svérázné“ názory na ženy (podobně jako ten váš češtinář) a učil nás českou i světovou literaturu (pro nás to byly dva předměty). Jednou prohodil něco nelichotivého o ženách před dálkaři a neuvědomil si, že většinu tvoří ženy, které už něco v životě dokázaly. To jste měla vidět ten mazec! Ještě dnes se směju, když si vzpomenu na jeho chabou obranu: „To ne já, to Baudelaire!“ Ale byl to skvělý kantor.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Sat, 03 Nov 2007 17:02:36 +0000

Kateřino
To, že jsem si dovolil reagovat nekomplexně, popř. nesouhlasně s Vámi, má znamenat, že z Vás „dělám debila“? :-¤ (a Petr je můj brácha)

Od: Kateřina

Kateřina — Sat, 03 Nov 2007 15:36:00 +0000

já měla štěstí na gymplu
na dobrý profesory. Dodnes se tak třikrát do roka scházíme s naší angličtinářkou Ivanou Kořínkovou. Ona nebyla sice superučitelka, ale byla a je to skvělej člověk. A to se u učitelů taky počítá.
TAky náš češtinář Hoznauer byl výbornej, akorát že ho spousta holek nesnášela, protože se k „slabšímu pohlaví“ choval trochu povýšeně. Ale on s náma mluvil o zakázaný literatuře a i tam se nás snažil učit rozlišovat mezi dobrou literaturou a špatnou.