Přirovnání
z říše zvířat
Možná
kdysi člověku (vnímej jako živočišnému druhu) došla slovní zásoba. Mě osobně by
to moc nepřekvapilo, protože podle J. Hellera a jeho svérázného
apokryfu „Bůh
ví“, mělo lidstvo například v době krále Davida slovní zásobu čítající
okolo sedmdesáti slov, z nichž šedesát bylo označení pro genitálie a deset
bylo synonymum pro Boha. Někdy život cítím úplně stejně. O to ale nejde.
Nemohu
přijít na to, proč lidé svoje chování přirovnávají ke zvířatům. Nebo jinak,
proč některé lidské vlastnosti, počiny … atd., charakterizují pomocí nějakého
zvířete. Např.:
–
jsi špinavej jako čuně
(všichni přeci dobře ví, že pokud je čuně špinavé, tak jenom díky tomu, že se o
jeho hygienu nikdo nepostaral, protože čuně, ponecháno samo sobě
v dostatečném prostoru, nebude o nic špinavější než třeba pes nebo srna)
–
už jsi zase ožralej jako
prase, čuně, dobytek … (neznám zvíře, které by si, na rozdíl ode mě, cíleně
přihnulo za účelem oblbnutí mozku a motoriky)
–
ty seš teda pěkná svině (z
Kokořínska mám vyzkoušené, že svině – bachyně se neuvěřitelně hezky a důsledně
starají o svoje mladé, jsou dokonce ochotny kvůli nim bojovat na život a na
smrt s kýmkoliv, na rozdíl třeba od kukaček)
–
přestaň se chovat jako
slepice, krůta … (co je tím přesně myšleno? Dodnes nevím, pozn. – zjistit,
možná jde o dotaci na pšenici)
–
byl jsi pilný jako mraveneček,
včelka …? (nebyl. To, že se pohybuji z místa A do místa B a obráceně,
dostatečnou rychlostí a dostatečně dlouho, nepovažuji za důkaz pilnosti)
–
nóóó … byl jsi moudrý jako
sova (jako děcko jsem jednu poraněnou sovu ošetřoval, a kromě toho, že mi při
krmení pinzetou vždycky nejdřív ohlodala ruce skoro na kost, byla hloupější než
třeba papoušek vlnkovaný alias andulka)
–
jsi falešnější než kočka (tak
to je prosím úplná blbost na entou, protože to, že kočka neposlouchá na
aporty a: „K noze!“ jak se páníčkovi
zamane, znamená pouze, že má více rozumu. A protože zrovna dva kočičí tvorové
sdílejí naši domácnost, moc dobře vím, že při každé návštěvě spolehlivě
uprchnou a nikomu cizímu nevěří – co je na tom falešného?)
–
a tak bych mohl pokračovat
hodně dlouho
Což
jsou ovšem přirovnání chabá, kostrbatá a velmi lehce vyvratitelná. Naproti nim
stojí přirovnání, která sednou jako dětská prdelka na nočník.
Např.:
–
mrštný jako leopard (ne že by
leopard byl jediným mrštným tvorem planety, ale těžko mu tuhle vlastnost upřete
– zvláště při osobním setkání tváří v tvář, bez železných mříží na území
nikoho)
–
máš sloní paměť (sloni nám
sice zatím nesdělili kolik si toho pamatují, ale po shlédnutí jednoho dokumentu
na Animal Planet věnovanému putování slonů za vodou, konstatuji, že si toho
pamatují asi hodně – např. nad zcela evidentním rituálem sloního stáda u kostí
slona, který zahynul při loňském putování, mě (i dokumentaristy) rozum nechal
zcela na holičkách)
–
jako kapr na suchu, milý
brachu, jako kapr na suchu (tak to je zcela evidentní, co by asi jiného mohla
ryba vytažená z vody na vzduch dělat, než plácat nadarmo žábrami?)
–
přisál jsi se jako klíště,
pijavice … (kdo se někdy pokoušel přisátého parazita zbavit, jistě přizná, že
to není žádná „zívačka“)
–
a tak bych mohl pokračovat
hodně dlouho
Ezop
nebo Orwell?
Ani
jednoho do své úvahy zahrnout nemohu, protože mezi zvíře a člověka umístili
implikaci a nikoliv ekvivalenci. Složitěji řečeno: v tvorbě obou autorů
zvířata získala lidské vlastnosti, ale nikoliv obráceně. Jenom by mě zajímalo,
jak mohl Ezop tvořit bajky v 6. století před Kristem. Škoda, že jsem u
toho nebyl, vzal bych ho k sobě domů a nabídl mu obrácený postup.
A
tak si myslím
Že
zvířatům v mnoha případech zcela neuváženě křivdíme. A stojím na jejich
straně. Zatím jsem si nevšiml, že by nějaké zvíře vymyslelo Cyklon B, Agent
Orange, prohibici, politiku, kartelové dohody, Ordinaci v růžové zahradě
apod. Takže zatímco lidé se častují přirovnáními: „Jsi čuně, jsi kráva, jsi
slepice, jsi hyena …“, zvířata, pokud mezi sebou komunikují, neříkají: „Jsi
Konrád Henlain, jsi Caligula, chováš se jako Pol Pot …“ Možná si leda tak
předají informaci: „Bacha na člověka, nedá se mu věřit.“
Motivace
bez závěru
Jsem
toho názoru, že zvířata by se nikdy nechovala tak, jak předpokládáme v používaných
přirovnáních (až na výjimky, samozřejmě .. viz. klíště a pijavice).
Místo
nějakého závěru a přesahu, který mi stejně uniká, nabízím svoji motivaci. A
bude to beze slov, protože jsem měl zrovna v ruce fotoaparát.
Takže
kdyby vám někdy někdo řekl: „Chováš se jako ovce!“, neberte to hanlivě. Ovce je
vysoce společenský tvor, milý a pacifistický, a když pocítí klid a bezpečí, i
velice přítulný.
Vizte:
