Reklama
 
Blog | Zdeněk Wachtl

Vysokou míru korupce vyrovnává nízký jízdný na záchytku

V parných dnech léta roku 2014 už asi nemá smysl ještě si něco nalhávat – první protialkoholická záchytná stanice (dále jen záchytka) na světě byla otevřena v Rusku roku 1902, v bývalém Československu, konkrétně v Praze u Apolináře, potom v roce 1951.
Takže těžko někoho může překvapit, že prvním klientem té české verze se stal ruský námořní inženýr. Že Dějiny nemají smysl pro ironii …? Cha!
Bez zajímavosti určitě není ani to, že na milion nedobrovolných návštěvníků potřebují české záchytky zhruba 25 let (tedy přibližně jeden generační odstup) a tento interval se zkracuje – což neva, protože podíl mladistvých a žen se v tom milionu stále a jistě zvyšuje, stejně jako počet těchto zařízení.
Jak to souvisí s korupcí?
Jednoduše.

Korupce v Čechách je převelice vděčné téma, zvláště pokud jde o teoretické zpracování příčin, následků a řešení. Autora těchto řádků překvapuje, že si z tohoto nosného námětu ještě nikdo neudělal „skvělej byznys“ (s Transparency International na mě nechoďte, na „skvělej byznys“ jsou to příliš velký idealisti – což by mohl být důvod, proč zvyšují náklady a nikoliv zisk, rovněž na mě nechoďte s politickejma stranama, třeba VV, který se takhle sice dostaly „k lizu“, ale v konečnym důsledku se nestalo vůbec nic – tahle verze byznysu je příliš krátkozraká).
Problémem české korupce je (dle mého názoru) to, že Čechům tohle chování vlastně nijak zvlášť nevadí. Mít tu možnost, spolehlivě by kradlo, šmelilo, vekslovalo apod. … 99,9% českých vlastenců (autor nejspíše také – nakolik je člověk „prodejnej“ se dá zjistit jenom v těch konkrétních korupčních situacích – osobně – mojí jedinou nadějí před selháním je snad pouze to, že mě peníze, majetek, kariéra atd. … vůbec nezajímají, na rozdíl třeba od divadelní tvorby – ale jeden nikdy neví – když se mu před nosem začnou míhat miliony – co to s člověkem udělá … odbočuji).
Ten stále hlasitější nářek z posledních let nad slovem korupce není v Čechách způsoben nějakým pohoršením nad tímhle principem obcházení pravidel (ať už etických či zákonů), ale čím dál menší možností prostého občana se do tohoto systému aktivně zapojit.
Je to tak.
Je to důvod, proč tolik lidí sentimentálně vzdychá po bolševikovi – tenkrát mohl s trochou šikovnosti beztrestně krást každý (a pak za to třeba ještě dostat nějaký ten řád K. Gottwalda). Dnes může (i bez šikovnosti) beztrestně krást jenom někdo. A Češi jsou převelice závistiví. Takže i ta zlodějina, která by měla vlastně být zavrženíhodná, se stává zdrojem nevraživosti z úplně jiných příčin než je samotný princip onoho obcházení pravidel. Češi neodsuzují korupci jako takovou (pokud ano, tak pouze teoreticky), odsuzují systém, který jim neumožňuje se přidat. Tak tak.
Jak jsem k těmto tragikomickým názorům dospěl?
Takhle – když jsem hledal zaměstnání, nestačilo prostě přijít k nějakému konkurzu, mít v „oukeji“ CV a reference a jednoduše se prosadit díky vzdělání, zkušenostem, schopnostem … tohle vážně nefunguje – je třeba vzít telefon a zavolat tomu „správnýmu známýmu“. Slýchával jsem tuhle píseň 16 měsíců (než se mi přeci jen jeden konkurz podařilo vyhrát férově): „Tak zavolej Tomu A Tomu, von zatlačí …“.
A teď by mohl následovat výčet konkrétních situací, které jsou naprosto standardně řešeny tzv. „jánabráchismem“. Jsou jich tuny.
Nejvtipnější je na tom samozřejmě to, že lidi, který jednu vteřinu volají známému „aby tu dotaci posychroval“, „aby to povolení zajistil“, „aby tu zakázku zašprajcnul“, další vteřinu nadávaj, jak je ten stát zkorumpovanej, rozkradenej a lidi sou svinský … Cha! Jenže bez „jánabráchismu“ nejsou schopný vůbec ničeho. Zcela automaticky řeší drtivou většinu situací principem „nejdřív to zkusíme přes známý“ … až když to nepůjde, zkusíme dodržovat nějaký pravidla …
No a teď k těm záchytkám …
Společenský řád – systém, postavený a fungující na principu korupce, nemůže vyústit v nic jiného než ve změnu, která se odehraje vpravdě revolučně. Kolikrát se ještě Dějiny musí opakovat, aby to bylo dostatečně zřejmé? Čímž jsem si nahrál na slovo, které mám tak málo příležitostí používat – bifurkace. Jo. To je ono – když dostatečně dlouho dráždíte psa, pozvolna se blížíte k bifurkačnímu bodu, kdy ten pes buď uteče, nebo vás kousne. A přesně tohle funguje i u společenských systémů – tak dlouho menšina „ojebává“ většinu, až ji ta většina nějakou formou „zdecimuje“. Je mi líto – buď nesmí krást nikdo, nebo můžou krást všichni. Není žádné cesty „mezi“, žádné rovnováhy … jinak se vždycky k tomu bifurkačnímu bodu budeme blížit.
A jsme pomalu ve fázi, kdy každý člověk, používající slovo korupce, riskuje nálepku POTÍŽISTA, AKTIVISTA, ŽIVEL … a stejně tak je na dohled nějaké to revoluční vyústění …
Takže mě napadá otázka: „Kde jsou Jakobíni Velké francouzské revoluce?“
Tvrdím, že na záchytkách.
Je to tak asi lepší …

zdroje a inspirace:
http://www.alkoholik.cz/zavislost/clanky_a_statistiky/alkoholismus_v_cr_statistiky_2010.html
http://alkohol-alkoholismus.cz/ustav-zdravotnickych-informaci-a-statistiky-cr/blog
http://alkohol-alkoholismus.cz/ustav-zdravotnickych-informaci-a-statistiky-cr/statistika-uzivatele-alkoholu-a-jinych-drog-ve-zdravotnicke-statistice-od-roku-1959
http://www.alkoholik.cz/zavislost/nedobrovolna_lecba/zachytne_stanice_v_cr_zachytky_cena_cenik_za_pobyt_historie.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1chytka#cite_note-1
http://ekonomika.idnes.cz/prvni-zachytnou-stanici-na-svete-vymysleli-v-praze-fhn-/ekonomika.aspx?c=A060518_100430_destilaty_pal
http://prigl.cz/brnaci/zpoved-sportaka-horsi-fotbal-vyrovna-levnejsi-chlast/

foto v perexu: Miroslav Pokorný

Reklama