Došla mi trpělivost
Vám by nedošla? (foto je pouze ilustrativní, i horší věci se ve školách dějí)
Když jsem se potloukal na Karlovarsku, dělával jsem jednu věc – od lesnické společnosti jsme si půjčovali chatu hluboko v lesích, kde nebyla elektřina, pitná voda ani záchod, doprava pouze pěšky asi 5 km, hlubokými krušnohorskými lesy, a bral jsem si s sebou „konfliktní“ týpky. Pěkně s batohy, spacáky a proviantem s pitnou vodou na zádech, do strmých kopců a skal.
To je ona, „holochata“ u Černého jezera, ve kterém teplota vody málokdy překročí 15° C a je křišťálově čistá, takže vidíte až na rašelinové dno nebo i ryby a raky. Koupání v jezeře bych přirovnal k malému zázraku …
A v této destinaci jsme s dětmi za pomoci nejrůznějších her a „bojovek“ nacvičovali, že:
– když je někdo slabší, zaslouží si pomoc a nikoliv kopanec
– když mi něco nepatří, neznamená to, že to mohu zdemolovat
– je krásné večer sedět u táboráku a poslouchat noční les spolu s kamarády
– já připravím snídani, ty umyješ nádobí a ostatní vše uklidí, vzájemně se o sebe postaráme a budeme mít „hafo“ času na hraní
– … a spoustu dalších věcí
Vypadalo to takto:
… atd.
Víte co stačí, aby byl jakýkoliv „super“ víkend škrtnut a zapomenut? Pusťte děti v kterýkoliv všední den odpoledne k televizi a nebudete se stačit divit. Uvidí a uslyší tolik marasmu, že se s nějakými víkendovými pobyty můžete „jít bodnout“. Veškerá práce a vynaložená energie úplně k ničemu. A pořád dokola.
Čímž se dostávám k tomu, o co mi jde.
Čirou náhodou jsem v polední pauze (13:00 až 14:00 hod) na Filmové škole cvakal ovladačkou televize a viděl – na jednom kanálu právě sbírali do igelitového pytle zbytky nějaké mrtvoly, na dalším zrovna vybuchovaly automobily, na dalším jakési děcko rozbíjelo nádobí a na tom posledním mě usměvavá tvář přesvědčovala, že je všechno OK a mám zůstat s ní. K posrání, fakt že jo. Podívali jsme se s okolo stojícími studenty na sebe. Pro jistotu jsme procvakali všechny kanály znovu. Žádná změna. A přes různé kletby jsme si řekli: „Tak teda jo, spočítáme to.“ A světlo světa spatřil projekt s názvem Čtyři vraždy stačí …
Statistika nuda je
Domluvili jsme se, že budeme 24 hodin sledovat a zaznamenávat čtyři celoplošné televize – ČT1, ČT2, Novu, Primu. Zaměříme se na odvysílané násilné činy. Ty budeme zapisovat a třídit podle nějakého schématu. Po úvahách jsme přistoupili na toto záznamové schéma:
Den D jsme určili na 5. až 6. března letošního roku. A pustili se do díla. Připravili jsme čtyři učebny, čtyři záznamová zařízení, rozdělili se do dvojic a rozdělili sledovací „šichty“. Pro jistotu jsme vše překontrovali a poprosili odborníky z oblasti sociologie, dětské psychologie i psychiatrie, pedagogy, rodiče, právníky o spolupráci. Možná vás budou zajímat výsledky.
Tak 5.3. až 6.3. roku 2008 mohl divák na veřejnoprávních TV sledovat toto:
celkový počet odvysílaných násilných činů:
V grafické podobě to vypadá následovně
Celkový podíl jednotlivých stanic na odvysílání násilných scén (což by mohlo být překvápko):
Ze záznamového schéma vyplývá možnost sledování různých kritérií, a tak například:
… atd. Dívali jsme se hodně podrobně.
Výsledky, Výsledky, Výsledky
Když jsme výsledný materiál nabídli právníkovi (dle našeho názoru tři stanice překračuji den co den zákon o televizním a rozhlasovém vysílání), poslechli jsme si hroznou věc – momentálně zastupuje rodiče u soudu, protože jejich syn bodnul spolužáka nožem do břicha, a nesmírně se divil, že bodnutý nevstal do dalšího levelu za pomoci nějakého magického talismanu. Vážně se chce někomu v tomto kontextu hovořit o vině veřejněprávního média?
A tohle si ještě neodpustím
Neviděl jsem, neslyšel jsem. Nicméně ti kluci co polili benzínem spolužáka a potom škrtli zápalkou jsou reální. Předcházející případ se stal na Olomoucku, následující na Karlovarsku. Nevymyslel jsem si je.
Vím, že mluvím o extrémech
Přímou souvislost mezi televizním násilím a násilím mezi našimi"drobotinami", není až tak těžké vystopovat. Dokonce Petr Sak ve svých průzkumech zjistil, že mají-li děcka na výběr, upřednostní pohádky a komedie. To jenom stupidi v televizích jim odpoledne co odpoledne rvou do makovice vybuchující nálože a rvačky jako řešení jakékoliv situace.
Zjevně si neuvědomují, že pro bezbranné děcko se televizní postava stává jakýmsi modelovým vzorem chování. A že běžné životní situace není nutné řešit pomocí kopanců do dveří apod.
Takže tak, milí diváci.