Nejchytřejšího chlápka z ulice poslali do vedlejší ulice zjistit, jestli je tam dostatečně pokryta poptávka po chytrosti. On to tedy nebyl nejchytřejší chlápek, byli tam i jiní, jenže to nedokázali o sobě říkat pořád dokola. A když tenhle nejchytřejší chlápek do vedlejší komunity dorazil, co čert nechtěl, natrefil na maníka, který se zdál být stejně chytrý a možná ještě chytřejší. Pak dorazil ještě jeden a ještě další a další, až jich byla plná křižovatka. Chvilku se tam velmi chytře dohadovali, jenže ten, co dorazil dvanáctý, dal napít octa tomu dvacátému pátému. Tomu se udělalo zle, ale nechtěl zasvinit chodník, takže se chytře vyblinkal do poštovní schránky. A s tím se všichni rozešli. Na druhý den zasedli lidé k snídani, novinám a poště. Od té doby lidstvo zaujalo rozumné postoje a neklade zbytečné otázky.
