Před týdnem jsem se zúčastnil velmi zvláštního semináře pro děti, organizovaného jakýmsi "kynologickým svazem" (vážně netuším kdo za tím stál, ale vděčný jsem jim velice velmi). Šlo o to, že profesionální "pejskaři" předváděli dětem za asistence dvou psů, jak se bránit útoku psích čelistí. Očividně šlo o reakci na smutné příběhy českých médií o "napadení člověka psem". Vynechám vřískot dětí i krmení piškoty a půjdu rovnou k "bytovému jádru problému" ….
… ono je totiž nesmírně důležité jaký pes vás, potažmo vaše děti, napadne … nikoliv z hlediska rasy, velikosti, barvy, kvality chrupu apod. (i když i na tom samozřejmě záleží) …. ale z hlediska SOCIÁLNÍCH NÁVYKŮ!!!!!
"Sociálními návyky psa" v tomto článku rozumím schopnosti psa reagovat na povely, vnímání okolí, pána, lidí, jiných psů či zvířat atd. atd. Řekněme, že se prostě každý pes, především v průběhu svých "štěněcích" let, učí (nebo také neučí) jak se má chovat k "věcem" okolo sebe. A jak má na ně reagovat. Budiž v tomto prostém článku takto definován pojem "sociálních návyků" (hnedlinko se omlouvám kolegům sociologům i psychologům za takovou diletantskou definici). Jde o první rozdělení "psí agrese" …
Napadne-li vás pes s alespoň základními sociálními návyky (tzn. rozumí povelu "k noze", "sedni", "hodný", "přines", "FUJ!" …) – máte spoustu možností útok psa odvrátit. Především takový pes útok naprosto zřetelně signalizuje – vrčení, vyceněné zuby, zježená srst, tělo napjaté k útoku …. a na druhé straně VY (nebo vaše děti), jako potenciální nepřítel. A pokud ho nepřesvědčíte že "já skutečně nejsem nepřítel", doopravdy skočí a kousne. Ve psích smečkách existuje pravidlo (vážně ho mám odzkoušené a seminář mi jej jen potvrdil), že např. slabší člen smečky se silnějšímu "omlouvá" za "své provinění" jakýmsi "omluvným půlkruhem". NEUTÍKEJTE! … pes vás přestane vnímat jako NEPŘÍTELE a začne vás brát jako KOŘIST! A … už jste někdy zkoušeli utéct psovi? Klidný hlas a "omluvný půlkruh" je to, co psa se sociálními návyky odvrátí od skoku a kousnutí. Malé, nedokončené kolečko, s kouzelnou "mantrou": "Hodný, hodný, sedni, SEDNI …!" a sklopenou hlavou, má VELKOU šanci na úspěch! Odstrašující příklad – NIKDY! na takového psa neberte hůl či klacek … napřažená ruka a řev je pro vydrážděného psa POVELEM K ÚTOKU! Pes se sociálními návyky povelům rozumí a těžko se LEKNE ZASTRAŠOVÁNÍ! Hranice mezi STRACHEM (útěk) a VZTEKEM (útok) je u psa tak tenká, že sebemenší podnět se může stát spouštěčem nežádoucí reakce (v Teorii katastrof se tomu tuším říká Bifurkační množina). Takže pokud na takového psa "natrefíte", raději popadněte děcko za ruku, klidnými pohyby i hlasem "se omluvte", moc se mu nedívejte do očí a bez úrazu vykliďte "bojiště". Nesnažte se se psem "rychle skamarádit", zvláště pokud není u setkání přítomen majitel.
Netvrdím, že přecházející odstavec naprosto stoprocentně může odvrátit všechny psí útoky na člověka. Pouze zvýší vaši šanci vyváznout bez pokousání. V životě se bohužel objevují případy, kdy zaútočí i vydrážděný pes se sociálními návyky, anebo, což je podstatně horší, pes, který nebyl vychováván vůbec – teď mám na mysli všechny ty psy z "bojových plemen" vlastněné nezodpovědnými majiteli. Ještě než se pustím do popisu reakce při tomto "typu agrese" je třeba uvést, že jenom minimum psů je cvičeno na útok proti člověku – především služební psi a jistě bychom našli i "amatéry" cvičící svého "miláčka" na obranu sebe či zahrady, domu … a takoví psi by spolehlivě NIKDY neměli přijít do kontaktu "na volno" s jiným člověkem nebo dokonce s dětmi. Jenže i takové případy se stávají ….
Předpokládejme, že se vám nepodařilo psímu útoku předejít, nebo, že bůhví odkud najednou vyběhl nějaký pes a bez rozmyslu po vás skočil. Budu muset opět rozdělit možný průběh do dvou situací – ta první, relativně jednodušší je, že pes kousnul jednou a s výhružkami se stáhl "na postranní čáru", kde čeká na vaši reakci. Rozhodně se mu to nepokoušejte "vrátit", naopak využijte situace – tento pes to vidí tak, že vás naprosto jasně varoval a dává vám šanci ustoupit. USTUPTE, a až budete v bezpečí, řešte situaci s Městskou policií.
Ovšem nejtragičtější dopady má soustavný a opakovaný útok psích čelistí. A přidáte-li k tomu např. ještě váhu psa (co třeba 60i kilový rotvajler?), zbývá vám v podstatě již jediné. Zachránit nejdůležitější části svého těla. Na semináři jsme nacvičovali pozici, při které útočící pes nemá skoro žádnou šanci prokousnout vám např. krk. Bohužel jsem u sebe neměl fotoaparát, takže se polohu pokusím popsat slovně. Pokleknete tak, abyste se hýžděmi dotýkali pat – čímž by se vám pes neměl dostat na slabiny. Sbalíte se do vajíčka – temenem hlavy se dotýkáte země, nosem vlastních kolen. Sepnete ruce na zátylku a co nejsilněji se "semknete do sebe". Měli byste mít chráněnou hlavu, obličej, krk, břicho, stehna a slabiny – nabízíte ke kousnutí "pouze" paže. Osobně si sice moc neumím představit jak se takto brání např. osmileté děcko zrovna tomu 60i kilovému rotvajleru a hodně jsem o tom po semináři přemýšlel. Projel jsem si na webu všechny možné stránky zabývající se psími útoky a dostal se k tomuto závěru – zdá se to být jedinou šancí …. POKUD OVŠEM NEJSTE NA ÚTOK PSA PŘIPRAVENI DOPŘEDU!
A k tomu doufám snad "hromadně" nedojde. Abychom museli děti pro volné hraní si venku, v parku, na hřišti … vybavit tzv. PEPŘÁKEM. Tento volně dostupný sprej je účinný i na psy, stříknutí do obličeje útočícího psa vás či děti spolehlivě zachrání. Dilema mám spíše morální (po výplachu očí je pes v pořádku, ovšem pokud se ještě někdy dostane do volného kontaktu s cizím "vetřelcem", už vám nedá šanci pepřák vůbec vytáhnout z kapsy). To dilema spočívá v tom, že se mi nechce přistoupit na to, abychom děti místo kyblíčky, lopatičkou, míčem … apod., vybavovali prostředky pro sebeobranu. To je jako bychom přistoupili na to, že svět je již tak nebezpečný, že není možné se v něm volně pohybovat. I když si samozřejmě umím představit situaci, že např. váš soused je tak nezodpovědný, že donekonečna nechává pobíhat svého vlčáka mezi dětmi, na domluvu má jen samé "úsměšky", policie strká hlavu do písku … potom, pokud vůbec dítě pustíte ven, je pepřák více než na místě. Jenže POZOR! Tento prostředek rozhodně neslouží pro preventivní zásah proti nějakému volně pobíhajícímu psu, který si vás prostě přiběhl očichat. Nechte si ho až bude skutečně "ouvej" a cvakající čelisti vás ohrožují na životě (k tomuto prostředku viz. zajímavý článek na http://www.psi-skola.cz/psi-rady/stret.html ).
Jako ve spoustě dalších konfliktních situací, značně snižuje riziko psího útoku prevence. A to je velká šance pro vaše děti. Pokusím se lehce shrnout pár bodů (především pro ty děcka):
– i když je pes za plotem, nedrážděte ho (tohle dělají děcka docela často, cestou do školy pravidelně křičí, někdy i buší klackem do plotu, a psa dráždí … co se asi stane až se jednou potkají i mimo plot?)
– nevstupujte do psího teritoria (děti občas vlezou sousedovi "na jablka" protože si s jeho psem běžně hrají třeba při venčení a mají pocit, že se znají … na to ten pes vcelku "kašle", spolehlivě bude svojí zahradu bránit …)
– vyskytuje-li se ve vašem okolí volně pobíhající pes i s majitelem, nebojte se poprosit: "Dobrý den, máte krásného psa. Ale já tady mám děti a mám o ně strach, můžete si ho, prosím, vzít na vodítko?" (tohle se snad nedá odmítnout i kdyby šlo o maltézáka který se bojí motýla)
– při nenadálém setkání s cízím psem je důležité zachovat KLID! (hodně psů kousne prostě ze strachu), zdvořilá ignorace je na místě i když pes třeba vrtí ocasem (to může znamenat klidně i to, že se na útok těší)
– nepořizujte si do panelákového bytu 3+1 dobrmana nebo podobné plemeno (nezvládnete ho venčit a dřive či později bude pes tak traumatizovaný, že kousne i člena rodiny, nemluvě o sousedech)
Pokud jste se dočetli až na toto místo, patříte mezi "otrlé" čtenáře – o nešťastné psí agresi je toho na webu vážně "tuny". A třeba patříte i mezi lidi, kteří mají psy rádi a za všemi těmi útoky psa na člověka vidíte chyby či nezodpovědnost majitelů. Myslím, že máte pravdu – při jasném dodržení pravidel je na světě dost místa pro lidi i psy. A navíc …. kdože je to nejlepší přítel člověka?